Česky English

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > České Derby > Historie Českého Derby > 1935–1954

1935–1954

1935

Rovněž v roce 1935 se Čs. derby konalo první červnovou neděli a vyhrál je potomek Simsona a Lissy. Dvouletý Přemysl začínal v chuchelském tréninku Williama Lomaxe a pod barvami Stáje Plan, avšak posléze se přesunul do Stáje Mici a do Vídně k Josefu Slepetzkimu. Místním favoritem Čs. derby byl vítěz Velké jarní ceny Bohatýr, jenže Derby nedokončil: po startu najel jezdec Dannegger v sedle Luciuse do Přemysla, který narazil právě do Bohatýra a ten upadl a zranil se. Přemyslův žokej Telschik při tomto incidentu (za nějž byla viníkovi odejmuta licence) ztratil třmeny a musel pokračovat bez nich, přesto Přemysl vyhrál lehce o dvě a půl délky před Sivou v rekordním čase 2:34! Třetí finišoval Tank, startovalo osm koní, avšak do cíle dorazila jen šestice. Také Přemysl, jako o rok dříve jeho bratr Simplon, dokázal k československému přidat vzápětí také Rakouské derby. Jeho další kariéru však zastavilo zranění, a tak odešel do chovu – nejprve do Napajedel, následně do Prešova, na Podkarpatskou Rus a během války byl přesunut do Maďarska k působení v polokrevném chovu. 

1936

Čs. derby 1936 se konalo poslední květnový den a získal je veliký miláček pražského publika, hnědák Napoli. Trénoval pod vedením Františka Pucka a v jeho sedle byl vynikající žokej Jiří Esch. Napoli před Derby zvítězil ve všech třech startech, včetně Velké jarní ceny, lehce stylem start-cíl. V Derby však startovala silná maďarská čtveřice, která také ovládla průběh dostihu. Esch poslal Napoliho do čela brzy, už na počátku cílové roviny – většině obecenstva zatrnulo, ale jen okamžik – „když pak spatřili, že na distanci zvedají všichni jockeyové biče v marné snaze dohoniti klidně cválajícího hřebce Stáje Ruda.“ Napoli triumfoval v čase 2:36,4 jistě o dvě délky před maďarskou klisnou Gammou a jejím spolucestovatelem Latorem. Jiří Esch si připsal druhé ze svých tří Čs. derby, pro trenéra Pucka byl tento derby-triumf jediným. Napoli, který v této sezóně nebyl ze šesti startů ani jednou poražen, si i nadále udržel vysokou výkonnost, jeho doménou byly krátké a střední tratě. Byl vnukem napajedelské „matky století“ Lissy, jeho otcem byl vítěz Maďarského derby Naplopó.

1937

Na startu Čs. derby 1937 se sešla desetičlenná sestava vynikající konkurence, domácí hvězdou byl vítěz Velké jarní ceny Tornado, z Vídně přijel skvělý Poděbrad, podpořený žokejským esem velkého formátu, Australanem Bernardem Carslakem, Německo zastupovali Yorick s Jobstem, Maďarsko Fürstenbrauch. „Až ke startu na 1200 m vedl Lotar před Fürstenbrauchem a Poděbradem. Tam odpadl a vedení získal Fürstenbrauch, který se v zatáčce utrhl poli o mnoho délek. Tornado si zatím pomalu zlepšoval pozici a na rovince pak lehce porazil Fürstenbraucha,“ psal dobový komentář. Tornado vyhrál lehce o čtyři délky před maďarským koněm, třetí Yorick už ztrácel propastných deset délek a vítězův čas 2:33 vydržel jako rekord Čs. derby plných osmnáct let. Jezdec Oldřich Metra vyhrál své první Derby, trenér Rosák již třetí. Tornado byl předurčen k vystoupení v Rakouském derby, ale před startem Merta spadl, kůň utekl a chycen byl až po dlouhé chvíli – přesto obstál se ctí a k vítězi mu ze třetího místa chyběla necelá jedna délka! Rovněž v dalších sezónách Tornado exceloval a triumfy sbíral ve Velké Chuchli, Vídni nebo Drážďanech. 

1938

Dostihový rok 1938 začínal ještě v duchu optimismu a očekávaného pokroku. Došlo k padesátiprocentnímu navýšení dotací, posílení stájí importy ze západu, byly vypracovány propozice na celý rok, činnost Jockey Clubu se zaměřila zejména na zaujetí prvního místa pro československý turf ve středoevropském rámci. První dostihový den proběhl nadmíru úspěšně, ”za hlaholu nového místního rozhlasu”, vybíhali osvědčení borci Napoli, Tank, Tornado. V Čs. derby 1938 (konaném 12. června s celkovou dotací 104 tisíce Kč, 80.000 vítězi) se proti sedmi soupeřům lehce o jednu délku v čase 2:41,7 prosadil reprezentant majitele Adalberta Geisselreitera, nepřehlédnutelného téměř dvoumetrového elegána v tehdy výjimečném šedivém žaketu – běžně se nosil černý, Alcazar (ze strany matky Lisi vnuk legendární Lissy) z vídeňské přípravy trenéra Josefa Slepetzkiho. Zdejší žokej-šampión Jiří Esch vyhrál už třetí pražské Derby, slavnostní ráz odpoledni dodala návštěva prezidentova zástupce, ministra Zadiny, kterého doprovázela řada generálů a dalších osobností. Alcazar pak běhal v Jugoslávii a Maďarsku, kde po válce působil jako plemeník.

1939

V sezóně 1939 se však Derby běželo jako Českomoravské a okupační drápy se zasekly definitivně – na závodiště byl zakázán přístup Židům, stáje židovských majitelů musely skončit, na nejvyšší pozice Českomoravského Jockey Clubu se natlačili Němci a nacisté systematicky likvidovali české špičky. V Praze se přesto dále běhalo a čeští koně, kteří dokázali zdolávat cizince, byli u publika převelice oblíbeni. Jedním z takových byl skvělý hnědák stáje Mánička Cyklon – jasný favorit Českomoravského derby 1939, konaného 4. června za účasti sedmi aktérů s dotací 100 tisíc K pro vítěze. Avšak jeho pověstný finiš přišel pozdě a rozdílem jedné a čtvrt délky vyhrál v čase 2:34,1 Simonel, který se stal již třetím majitelem věnce s modrou stuhou, jenž vzešel ze zlatého spojení Simson-Lissy. Bratr žokeje Jiřího Esche Viktor získal sice první chuchelské, ale celkově již sedmé Derby své bohaté kariéry, trenér Kereszturi dovršil pražský derbyový hattrick, započatý v letech 1933 a 1934. Simonel pak obsadil třetí místo v Maďarském derby, v Budapešti již zůstal a běhal tam zdařile až do svých šesti let.

1940

V roce 1940 se nejvýznamnější dostih již konal pod názvem „Modrá stuha českomoravská“ a termín byl poprvé v historii stanoven na konec června. V poli osmi koní se nečekaným vítězem stal Jánošík s maďarským žokejem, toho času v celoročním chuchelském angažmá a také šampiónem té sezóny, Jánosem Vrábelem před favorizovaným držitelem Velké jarní ceny Korsičanem. Jánošík byl kůň irského chovu a do Napajedel přišel pod svou matkou Lady Brock při prvním velkém nákupu chovných klisen v létě 1937. Díky němu vyhrála Stáj Harry své druhé Derby (v té době byl její šestiletý crack Tornado – vítěz Derby právě z roku, kdy Janošík přicestoval z Irska – už natolik vysoko hodnocen v handicapu, že u nás prakticky neměl dostihy a musel cestovat za hranice). Svěřenec Richarda Richtera Jánošík vyhrál před Korsičanem o půl délky v čase 2:37,8, ale od Derby měla jeho výkonnost spíše sestupnou tendenci a po odchodu z dráhy se uplatnil především v polokrevném chovu.

1941

Vítězem „Modré stuhy českomoravské“ se v roce 1941 stal držitel Velké jarní ceny Pilot ze stáje Eberharda Mauveho s maďarským žokejem Istvánem Takácsem. Zvítězil v čase 2:35,6 před německým Pffifikusem a současně třetími Táboritou a Otavanem. Pilotův stálý žokej Vrábel přišel o možnost obhajoby triumfu v Derby krátce předtím, když si zlomil ruku, a tak rok starý triumf z dvojice jezdec-trenér zopakoval jen kouč Richard Richter. Stejně jako předchozí vítěz Derby Jánošík, byl i Pilot výsledkem importu chovných klisen z Irska, nicméně byl na zeleném ostrově pouze počat, jeho matka Fools Paradise byla dovezena březí a narodil se již v Hřebčíně Napajedla. Jeho otcem byl plemeník Embargo, vítěz irské Velké jarní ceny i Irského derby z roku 1926.

1942

„Modrá stuha českomoravská“ 1942 se kvůli stannému právu konala až v srpnu a v jejím cíli definitivně vyšla hvězda ryzáka Lionela. V sedle se svým tehdejším trenérem Lesliem Lomaxem vyhrál „na půl plynu“, před nejbližším ze sedmi soupeřů Radůzem o tři délky v čase 2:34,4. Během pětileté kariéry vyhrál v Praze Lionel pro Stáj Jana majitele Bohumila Nerada pětadvacet ze šestatřiceti startů, v dalších pěti docválal druhý, ve třech třetí, ve dvou čtvrtý a v jednom pátý. Celkem získal 1,393.600 protektorátních korun a po válce 360.000 Kč, což znamenalo pětadvacetinásobek sumy, za kterou byl jako roček zakoupen! V chovu nemohl být kvůli problematické povaze, zděděné po otci West Nor West (ten trpěl záchvaty zuřivosti, v jednom z nich usmrtil ošetřovatele a posléze musel být uspán), beze zbytku využit, nejlepšími potomky byli čtyři klasičtí vítězové – tři klisny a hřebec Lian. Lionel, dodnes jediný čtyřnásobný vítěz Ceny prezidenta republiky a jeden z nejlepších českých dostihových koní všech dob, uhynul v lednu roku 1953.

1943

„Modrou stuhu českomoravskou“ 1943 poznamenal incident se záměnou koní majora Paulyho Saint Amour a Jindamír, které pro tento dostih pronajal stáji Manka. Oba předtím běhali na zahraničních drahách a v Praze se na omyl přišlo jen několik dní před dostihem. V něm pak lehce, v čase 2:34,4 dominoval Saint Amour s maďarským žokejem Jánosem Gutaiem o čtyři délky před německým Luftkampfem. Gutai v sedle vítěze předvedl ukázkový výkon v dnešním jezdeckém stylu – oproti tehdejší praxi velmi krátké třmeny, hlavu a tělo těsně nad krkem a kohoutkem koně, pevný pohyb jemných rukou přesně v rytmu cvalu koně. Francouzský odchovanec Aga Khana Saint Amour byl koněm výborného původu a do střední Evropy se ze svého rodiště dostal jako německá válečná kořist. On i žokej Gutai do Prahy přijeli ještě na podzim toho roku vyhrát Českomoravskou cenu, ve vytrvalecké Ceně ředitelství je však porazil Lionel.

1944

„Modré stuze českomoravské“ 1944, které se druhou červencovou neděli zúčastnilo devět aktérů a jejíž dotaci válečná inflace vyhnala na půl miliónu protektorátních korun, nepřálo počasí. Horkým favoritem byl německý Agamemnon ze stáje Hauptgestüt Graditz, v cíli však jásající publikum přivítalo na prvním místě českou ryzku Divu z přípravy trenéra Šmejdy, která v čase 2:40,6 o délku a půl odolala útoku německého hnědáka. Reprezentantka šampiónské stáje E. Mauve s žokejem Klečkou byla původně určena k udávání tempa stájovému druhovi Persianerovi, ale ten pozbyl ve finiši sil a hrdinka dotáhla svou pouť až do vítězného konce. Diva se stala po patnácti letech (od Perle 1929) první vítězkou dostihu, je pátým a posledním potomkem plemeníka Simsona v listině vítězů našeho Derby a jedinou jeho dcerou, jež vyhrála vavřín s modrou stuhou. Později se velice dobře uplatnila v chovu. Persianer a Diva byli nejdražšími ročky dražby 1942, Eberharda Mauveho přišli na 630.000 K. Trenérovi ani jezdci vítězky osud nedopřál dlouhý další život: Karel Šmejda o deset měsíců později tragicky zahynul, když se při květnových událostech roku 1945 navzdory zákazu vycházení pokusil dostat do stájí, aby opatřil své koně, ale na chuchelském železničním přejezdu byl zasažen kulkou z nacistického kulometu; Bohumil Klečka zemřel v květnu o tři roky později, když byl přímo ve vážnici chuchelského závodiště stižen mrtvicí.

1945

Po konci války začala zkrácená sezóna 1945 až v červenci. Vrcholnému klasickému dostihu se vrátil jeho tradiční název a vítězem Čs. derby, uskutečněného až 2. září, se v poli deseti koní, po boji o půl délky před Persimonem stal německý odchovanec Ravello, favorizovaný xaverovský Norman finišoval o další půldélku třetí. Vítězný hnědák hájil barvy stáje Anka, jež patřila řediteli Tylova divadla Jiřímu Sedláčkovi, v sedle podal, zejména při odrážení Persimonova útoku, výborný výkon žokej Leslie Lomax. Ten vyhrál své druhé Derby, zatímco premiérového úspěchu v tomto dostihu dosáhl jeden z nejúspěšnějších trenérů celé naší historie, legendární „ledový muž“ Josef Celler: před válkou patřil k nejužší žokejské špičce a stal se i čtyřikrát šampiónem, ale v sedle se mu Derby vyhrát nepodařilo.

1946

Čs. derby 1946 se konalo poslední červnový den a jeho dotace byla 300.000 Kčs. V poli čtrnácti koní vyhrál s teprve jednadvacetiletým jezdcem Josefem Krištůfkem v sedle ryzák Vandal, na kterého se neúspěšně pokoušela zaútočit klisna Ladycap. Skončila druhá, ale následně získala premiérový ročník nejdelšího klasického dostihu St Leger. Josef Krištůfek patřil mezi přední jezdce, ale nejvíce proslul v šedesátých a sedmdesátých letech jako trenérský mistr improvizace a taktických fines. Krištůfek získal své jediné jezdecké vítězství v Derby, stejně jako trenérské Josef Strouhal. Vandal byl napajedelský rodák, potomek klisny Vandoise, jeho chovatelem však byl Eberhard Mauve. V pomalu rozběhnutém dostihu Vandal zvítězil o dvě délky v čase 2:43 a Stáji Pluto přinesl v Derby první triumf.

1947

Sezóna 1947 byla teprve druhou, kdy u nás existovala Klasická trojkoruna (Velká jarní cena, Čs. derby a St Leger) a hned nalezla svého premiérového držitele. Stal se jím hřebec Panoš, který se sice narodil v německém hřebčíně Isaarland, ale odchován byl v Napajedlích a původně se jmenoval Pásek. Při všech třech klasických triumfech jej vedl žokej František Hofbauer, jenž měl zkušenosti z mnoha zemí a později patřil k předním pražským trenérům. Panoše připravoval legendární Josef Celler, který přidal druhé vítězství v Derby po Ravellovi z roku 1945. Panoš bohužel uhynul v létě následujícího roku, ještě než stihl nastoupit kariéru plemeníka v napajedelském hřebčíně, pro který měl být velkým přínosem, neboť s většinou tamních klisen nebyl blízce příbuzný. Jeho otec Abendfrieden byl vítězem Německého derby, Německého St Leger a Maďarského St Leger. Panoš – nejlepší reprezentant stáje A. P. – vyhrál Čs. derby, konané 22. června, lehce o jednu a půl délky před Dayardem v čase 2:35, když měl jako favorit proti sobě celkem šestnáct soupeřů, do té doby nejpočetnější pole tohoto dostihu (v čase poválečného vzpamatovávání se bylo čtrnáct ze sedmnácti aktérů napajedelského chovu).

1948

Čs. derby 1948 vyhrál Liberál (po Vandalovi 1946 druhý vítěz Stáje Pluto, která jej vydražila na aukci ročků po velkém boji za 210.000 Kčs) s žokejem Josefem Boříkem, přičemž o pozici nejlepšího tříletka té sezóny se dělil s tréninkovým kolegou Bratem, vítězem ostatních dvou dostihů Klasické trojkoruny. Brat také do Derby nastupobal jako mírný favorit, ale v cíli byl po boji o jednu délku v čase 2:44,2 lepší Liberál. V dalších sezónách Liberál neměl mezi tuzemskými staršími koňmi rovnocenného soupeře. Josef Bořík získal první ze čtyř jezdeckých triumfů v Derby, Jaroslav Houra (jako devatenáctiletý jezdec zvítězil v Čs. derby 1932 s Rekem) dosáhl prvního ze čtyř trenérských vítězství. V tomto Derby startovalo šestnáct koní, kteří se museli vypořádat s měkkou dráhou, jíž způsobil dvoudenní déšť.

1949

Dostihový rok 1949 se nesl ve znamení čtyř klasických triumfů výtečné napajedelské klisny Bosny, původně pojmenované Bečva. Byla prvním z šesti potomků plemeníka Cityho, kteří vyhráli Derby, dominovala v Jarní ceně klisen, Velké jarní ceně, Československém derby a Memoriálu ing. Tichoty (Oaks), a to St Leger prohrála jen o nos s Lánem! V jejím sedle vyhrál žokejský „šampión šampiónů“ Josef Šach první ze svých pěti Derby, trenér František Hurban zaznamenal první ze čtyř triumfů na scéně této nejvýznamnější dostihové zkoušky. Bosna, jejíž matka Berounka byla pravou sestrou derby-vítěze z roku 1940 Jánošíka, zvítězila v čase 2:39,8 po boji o jednu délku před Lánem, v jehož sedle znovu, již potřetí za sebou, skončil v Derby druhý žokej Karel Havelka. Oba první v cíli měli jasnou převahu a za Lánem zel devítidélkový lán ke třetímu umístěnému Lazurovi.

1950

Čs. derby 1950 muselo být kvůli vylité Vltavě odloženo, ale naštěstí jen o týden. Získala je vítězka Jarní ceny klisen Svatava, dcera Cityho a výborné matky Silberpappel. Během války tato německá odchovankyně startovala v Praze pod stájí Jana (dvouletá vyhrála čtyři ze šesti startů, ale ve třech letech po triumfu ve Velké červnové ceně musela kvůli zánětu šlach ukončit dostihovou kariéru) a po roce 1945 jí, jako řadě dalších koní, bylo německé jméno změněno – stala se z ní Sidney, zakladatelka jedné z nejúspěšnějších poválečných napajedelských rodin. Když Svatava v roce 1950 vyhrála Derby, do narození nejlepšího potomka Sidney zbývalo sedm měsíců a sedmnáct dní. V tomto roce už se všechny stáje nacházely pod státní správou a Svatava běhala v barvách JSČZ (Jednotný svaz československých zemědělců). Zvítězila v dobrém čase 2:34,1 po boji o jednu délku před Kortéšem, v jehož sedle prodloužil Karel Havelka stříbrnou sérii doběhů v Derby na čtyři za sebou. Dvojice žokej Bořík a trenér Houra získala své druhé Derby.

1951

V předchozím ročníku Derby skončili na posledních třech místech polští koně, ale v roce 1951 si vše bohatě vynahradili. Od severních sousedů přicestovala trojice kandidátů, jíž spolutvořil i silný tandem Pink Pearl-Arras a tito dva si domů odvezli první a druhé místo. Pink Pearl zvítězil v čase 2:43,5 jistě o jednu délku a na domácím poli pak přidal i triumf v polském St Leger, druhý v cíli Arras byl vítězem Polského derby. O dvě délky za ním skončil na třetím místě nejlepší z domácích Lian, jenž jinak dominoval ve Velké jarní ceně i St Leger a polské duo jej tak připravilo o zisk Klasické trojkoruny. (po čtyřech druhých místech z předešlých čtyř Derby byl tentokrát žokej Havelka třetí).

1952

Sezóna 1952 se nesla ve znamení dvou výborných tříletých hřebců, úspěšných také na mezinárodním poli – Hájek zvítězil ve Velké jarní ceně, Detvan na podzim v St. Leger. V Čs. derby 1952 Detvan nezachytil nástup Hájka (a Peršana) a ani silný finiš jej neposunul nad třetí místo. Ve výtečném čase 2:33,3 zvítězil Hájek s žokejem Oldřichem Mertou, který se po dlouhých patnácti sezónách dočkal druhého triumfu v Derby. Třetí výhru v Derby si připsal trenér Josef Celler. Hájek i Detvan byli syny výborného plemeníka Gradivo, jenž v roce 1942 vyhrál Hnědou stuhu Německa a posléze byl za jeden a tři čtvrtě miliónu korun zakoupen pro Napajedla. Oba paternitní sourozenci se ještě střetli na varšavském mezinárodním mítinku ve Velké ceně, kde triumfoval Detvan a Hájek skončil druhý.

1953

Čs. derby 1953 v čase 2:36,4 ukořistil hnědák St. hřebčína Nemošice, další Cityho syn v listině vítězů Makar. V úvodní Ceně tříletých hřebců sice po obrovské vstupní ztrátě skončil poslední, pak ale vyhrál Velkou jarní, Velkou květnovou, Velkou červnovou cenu i samotné Derby. Vždy zvítězil jistě o jednu délku a vždy v sedle s Josefem Boříkem, jenž tak, stejně jako Makarův trenér Jaroslav Houra, dosáhl už třetího triumfu v Derby. Na dalších dvou místech finišovali Povážan (žokej Havelka popáté v Derby druhý) a Fero (který posléze zvítězil o deset délek v Maďarském derby a tam se Karel Havelka už triumfu v dostihu o věnec s modrou stuhou dočkal). Oba „medailisté“ zdolali čtvrtého v cíli, maďarského Sárlose, s nímž se v Praze po deseti letech opět představil vítěz Derby z roku 1943 János Gutai. Makar byl po skončení dostihové kariéry prodán jako plemeník právě do Maďarska.

1954

Černý hnědák Symbol byl jednoznačně nejlepším z celkového počtu 156 potomků plemeníka Gradiva, jeho matkou nebyl nikdo jiný než zakladatelka skvělé rodiny Sidney. Symbola přidělili stáji Prešov, do přípravy jej dostal trenér Karel Truhlář a jeho stálým jezdcem byl pozdější skvělý trenér Jaroslav Mašek, spolu získali i Klasickou trojkorunu. V Čs. derby 1954 byl jednoznačným favoritem (kvóta u totalizátoru 1,1:1), ale triumf se, oproti jiným, nerodil lehce. Tempo bylo totiž pomalé (výsledný čas 2:35,4 Symbolovým možnostem neodpovídal), což favoritovi nevyhovovalo. Žokej Mašek ale přesto, podle trenérových pokynů, vyčkal se pobídkami až na finiš, Symbol pod bičíkem sice zrychlil, nicméně zakličkoval a přišel protest. Ten nakonec rozhodčí neuznali a Symbol vyhrál po boji o tři čtvrtiny délky. Trenér i jezdec získali své první vítězství v Derby. Symbol v klasické sezóně neprohrál ani jeden z osmi startů, včetně Ceny Moskvy a Velké ceny na mezinárodním mítinku, toho roku konaném v Berlíně. Jako čtyřletý vyhrál svůj jediný start, Velkou červnovou cenu (tehdy ještě i pro starší koně), další výhru si připsal v pěti letech, ale pak při mezinárodním mítinku v Praze zchroml a musel ukončit kariéru. Bohužel ani jeho výjimečné výsledky a výborný původ nevyvážily u tehdejších odborníků exteriérové nedostatky, Symbol nedostal licenci plemeníka a, podle dobových zpráv z tisku, byl kvůli onemocnění nohou utracen...